Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

Blog

Hliník jako konstrukční materiál: vyvracíme mýty

Hliník jako konstrukční materiál: vyvracíme mýty

Nízká hmotnost, značná pevnost, mimořádná životnost, odolnost vůči nepříznivému počasí, vysoká tepelná vodivost nebo ekologičnost. Hliník má vynikající tvárnost a svařovatelnost a velmi dobře se na něj aplikují nejrůznější barevné nátěry. To je jen výčet klíčových vlastností, díky kterým patří hliník k nejoblíbenějším výrobním materiálům. A to jak mezi výrobci, tak i mezi samotnými zákazníky. Jeho využití je neskutečně pestré. Přesto se najdou pochybovači, kteří tomuto kovu nevěří. Proto jsme se rozhodli všechny mýty, které kolem hliníku panují, jednoduše vyvrátit. Mýtus č. 1 – hliník je drahý Zřejmě největší mýtus, který mezi lidmi koluje. Možná je to dáno dávnou minulostí, kdy byl hliník opravdu drahý, protože jeho výroba byla neskutečně obtížná. Je tedy pravda, že z prvního hliníkového nádobí kdysi jedli opravdu jen panovníci, navíc pouze při hodně výjimečných příležitostech, protože hliník měl cenu zlata. S postupným zdokonalováním technologií se začaly náklady na výrobu hliníku výrazně snižovat. Dnes tento kov zažívá obrovský úspěch jako dostupný konstrukční materiál. Není tedy žádným překvapením, že pokud ve výpočtu ceny za posuvnou bránu zohledníme nižší hmotnost hliníku oproti pozinkované oceli, hliník vyjde levněji. Mýtus č. 2 – hliník je měkký Ano, obecně vzato je tento výrok pravdivý. Je ovšem potřeba jej trochu rozvést a upřesnit. Řada lidí se mylně domnívá, že hliník je velmi měkký a chová se jako jakási kovová modelína. Není tomu tak, navíc v průmyslu se nejčastěji setkáváme se slitiny hliníku a jiných kovů. Přidáním hořčíku, křemíku a dalších prvků vznikají velmi odolné slitiny. Hliník navíc umožňuje vytvořit dutinové profily, které jsou z hlediska pevnosti v porovnání s běžnou konstrukční ocelí na mnohem lepší úrovni. Pokud by hliník jako materiál měl nedostačující tvrdost, jen těžko by mohl být používán při výrobě nejnamáhavějších částí letadel, aut, závodních motorek a nejrůznějších strojů. Mýtus č. 3 – hliník nejde svařit Ale kdeže. Hliník lze svařovat stejně jako jiné kovy, jen za využití poněkud jiných postupů. Svařování hliníku započalo již koncem 19. století a je nutné přiznat, že několik let trvalo, než se technologie svařování zcela zdokonalila. Řada zámečníků, hlavně za minulého režimu, hliníkové komponenty většinou jen nýtovala. Případně hliník svařovala technicky špatným postupem. Špatné svaření hliníku s ocelí, mědí, hořčíkem nebo titanem často způsobovalo vznik nežádoucích a velice křehkých intermetalických fází. Aby tyto křehké slitiny nevznikaly, byly vyvinuty speciální procesy, které kov od roztaveného hliníku při obloukovém svařování odizolují. Dnes je technologie svařování metodou TIG (z angl. Tungsten Inert Gas), tedy svařování wolframovou elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu, naprostým technologickým standardem. Někteří čeští výrobci upřednostňují technologii WIG, což je v podstatě totéž, jen anglické „tungsten“ bylo nahrazeno německým slovem „wolfram“. Například naše hliníkové posuvné brány jsou svařovány stejnou metodou jako hliníkové rámy kol a koloběžek. Mýtus č. 4 – hliník oxiduje Koroze neboli oxidace je samovolné a postupné narušení kovů či nekovových organických i neorganických materiálů vlivem jeho reakce s okolním prostředím. Reakce mohou být chemické nebo elektrochemické a hlavním činitelem je vždy atmosférický kyslík. Toto samovolné vzájemné působení mezi kovem a prostředím způsobuje znehodnocování materiálu. Ano, i hliník koroduje. Ale není důvod se bát. Při korozi železa vzniká na jeho povrchu červenohnědý povlak, který se olupuje a postupně rozpadá. I hliník podléhá oxidaci, na jeho povrchu ale vzniká ochranná vrstva, která kov brání před pokračující korozí. Neprodyšná koroze případný škrábanec v kovu prakticky ihned zacelí. Dokonce se používá speciální povrchová úprava, známá jako eloxovaný hliník, kdy se pomocí kyseliny a elektrického proudu úmyslně vytváří silná zkorodovaná vrstva. Ta v podstatě funguje jako ochranná vrstva a brání před hloubkovou korozí. Pokud hovoříme o korozi hliníku, je zde jedno důležité úskalí, a tím je reaktivnost hliníku vůči jiným kovům. Proto např. není vhodné vrtat do hliníku pozinkové šrouby, které mohou způsobit rychlou korozi. Proto důsledně dbáme na to, aby v sadách značky FL BRÁNY byl vždy pouze nerezový spojovací materiál. Mýtus č. 5 – hliník je jedovatý Staré lidové moudro říká, že všechno je jed, záleží jen na dávce. Např. z hliníkového nádobí se může uvolňovat určité množství kovu, je ovšem naprosto mizivé. Ve srovnání s množstvím hliníku v půdě je zcela zanedbatelné. Ostatní výrobky z hliníku, ať už jde o stroje, elektroniku nebo naše hliníkové posuvné brány, jsou pro lidský organismus naprosto bezpečné. Po montáži naší hliníkové posuvné brány si tak můžete v klidu připít na zdraví třeba vychlazeným pivem z hliníkové plechovky :-)  

24.04.2020

<<  12